Už je u nás týden

Vik překjmenovaný na Cvaldu už s námi bydlí týden. Jeho pořízení předcházel zhruba půlroční myšlenkový pochod, kdy jsem si v hlavě srovnávala, zda se opravdu chceme až tak moc uvazovat na domov a zda jsme schopné zajistit morčátku optimální péči po několik dalších let. A vzhledem k tomu, že máme i pár jezevčíků, tak jsem dospěla k závěru, že je vlastně jedno, jestli v případě dovolené budu shánět hlídání pro čubiny nebo zda k nim přiberu i morčáka. Melinda mi od malička pomáhala s odchovem štěňat a koťat a jsem si jista, že je připravena se sama o morčátko postarat.

Takže Vika jsem vyzvedla minulý týden u paní chovatelky v Hradci. Bylo to pěkné miminko s váhou něco málo přes 300 gramů ve 4 týdnech. Moc se mi také líbila Vikova sestřička, ale ta už byla zadaná. Zprvu byl Vik Cvalda dost plachý a ze všech těch změn vystrašený, ale už po 2 dnech s námi začal komunikovat. Třetí den už nás ráno budil pískáním. Dnes jsme udělalli první domácí fotky. Intenzivně také koukám po nějaké kámošce pro Cvaldu. Moc se mi líbí morčátka v barvě červené a černé se znaky tan. Tak když se poštěstí, bude mít Cvalda společnost. Melinda zaslala přihlášku do Svazu chovatelů morčat a tím položila základní kámen k další chovatelské práci. Studujeme společně genetiku morčat podle knížky paní Pávkové. Tam jsme však našly pár nepřesností, tak hledáme další zdroje. Velmi děkuji za informace paní Vránové, která má problematiku zpracovanou pěknou a snadno srozumitelnou formou a paní Tiefenböckové, která mi také poskytla užitečný zdroj. A taky jsme dnes vážili! A navážili pěkných 366 gramů.
-LK-